Za komunistů bylo líp.

17. března 2020 v 23:32 | - |  Téma týdne
A ne? Kdyby byly uzavřené hranice, nemohlo by se nikam cestovat, takže by se sem logicky nedostal koronavirus. Navíc byl v obchodech vždy nedostatek různého zboží, takže si toho zboží a celkově potravin lidé více vážili a tolik se neplýtvalo, jako dnes, kdy každý druhý žije konzumním životem a rozhazuje o sto šet.



Tohle mi řekla máma.

A já se s ní pohádala. Prostě... Co!
Teď jsem ráda, že nechodí k volbám.

Když jsem mámě řekla, že koronavirus přišel z Číny a že v Číně komunismus stále je, tak mi řekla, že to je něco jiného. Že neřeší přítomnost, ale to, jak to fungovalo dřív a že to bylo prostě super. A žůžo labůžo. A Čína prostě není Rusko.

Konec.

Super.

Jedu radši zpátky do Brna. I když mám oslabenou imunitu a mám z toho viru docela strach, doma u rodičů bych to asi psychicky nezvládala. Dnes jsem se dozvěděla od sestry, jak "hejtují" každé další nové nařízení vlády a jak odmítají nosit roušky, protože je to prý trapné a k smíchu a k ničemu.

Ok, až umřu, tak se smějte.

Na to mi zas řekl otec krásnou věc. Bavili jsme se o tom koronaviru, s otcem celkově moc nemluvím, protože je alkoholik a nemám ho ráda, ale bavili jsme se prostě všichni v kuchyni o nejnověším dění ve světě.
Zaznělo něco ve smyslu, že na to v Česku ještě nikdo neumřel, tak proč dělají taková opatření. To jsem už nevydržela a ujala jsem se slova. Řekla jsem jim, že sice nikdo neumřel, ale co není, může být, a pak přeci bude pozdě na nějaká opatření, když se začne umírat. A že jsou ohrožení hlavně staří a nemocní a že třeba já mám tu oslabenou imunitu a jsem v podstatě chronicky nemocná a tak jsem taky teoreticky v ohrožení a kdybych to chytla, tak můžu umřít.
A co mi na to řekl můj milovaný tatínek?
"No a co, já taky, tak umřeme. A co."
Jééééé, díky tati!
To potěší.
To je fakt paráda.
MucQ.

No, každopádně zpět k tématu týdne, už jsem vychrlila své rozhořčení. Dnes jsem nevyšla z domu, přestože mi došly brambůrky. Normálně bych šla a koupila bych si je. Ale já se omezila a řekla jsem si: "hele holka, máš tam plnou ledničku a plnou skříň jídla, tak si vem prostě něco jiného, dneska budeš bez brambůrek a taky zítra a taky pozítří."
A tak jsem si vzala sušenky, kterých jsem se přejedla a bylo mi blbě. Ale! Omezila jsem se, protože prostě se řídím nařízením vlády a brambůrky nejsou tak urgentní záležitostí, abych kvůli nim běžela hned do Alberta. :)

Včera jsem teda v Albertě byla, potřebovala jsem do lékárny, protože mi docházejí prášky na alergie, tak jsem si pro ně skočila a cestou jsem vzala i Albert a doplnila zásoby zeleniny, protože jsem o víkendu byla u rodičů a tak jsem tu v pondělí neměla žádnou čerstvou zeleninku. :) Takže jsem si kolem hlavy omotala šátek tak, abych nikoho nepoprskala a vyrazila ven. Překvapili mě lidi okolo, protože jsem se chvíli fakt cítila trapně s tím šátkem, jelikož jsem byla jediná. V lékárně měl roušku jen lékárrník. V Albertu už bylo více zodpovědných lidí teda, tak to mi dodalo sebevědomí. :) A všechna čest těm dvěma maminkám s dětma, co seděly venku před tím nákupákem na lavičkách, ten prostor u toho nákupáku ani nejde považovat za přírodu, tak nevím co tam dělaly, chmm :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 20. března 2020 v 21:15 | Reagovat

Ufff, už jsem se lekla, že opravdu obhajujete komunismus!! :D Já tyhle názory nechápu, ti lidé jsou občas tak zaslepení. A přesně jak píšete - ta komunistická Čína ještě ke všemu tutlá informace. Jako opravdu někdo věří, že měli méně mrtvých než v Itálii?
Všechna ta opatření jsou na místě, jen přišla poněkud pozdě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama