Občas... Občas už se prostě nejde nadechnout.

8. března 2020 v 12:48 | - |  Téma týdne
Mívám dobré, mívám špatné dny. A pak jsou chvíle, kdy si přeju umřít.


Poslední dobou se mi to stává často. Možná je to tím, že se se mnou rozešel přítel. Možná je to tím, že jsem sama ve velkém městě bez jediné kamarádky. Možná je to tím, že když potřebuju, nemám se vlastně na koho obrátit.

Možná je to tím, že mě můj vlastní mozek nenávidí a chce mě zabít.

Sedím klidne v pokoji, možná na něco koukám, možná jen hledám recepty, co si uvařím s mou šílenou dietou. A pak, z ničeho nic, se to objeví. Napřed je to jen myšlenka. Špatná myšlenka a já si říkám, co je, dyť je dneska super den, bež pryč myšlenko.

Jenže ta myšlenka se prohlubuje. Říká mi, že jsem sama. Říká mi, že o mě nikdo nestojí, že všechny jen odháním, že jsem depresivní nestvůra, co lidem okolo překáží. Nestvůra, která by nikomu nechyběla, kdyby zmizela. Že by se nic na světě nezměnilo, kdybych umřela, protože vlastně vůbec nikoho nezajímám.

Potřebuju najednou někomu napsat nebo zavolat. S někým si popovídat, jenže nemám komu. Ta není online, ta mi neodepsala už týden. Co mám dělat? Jsem sama...

Dech se mi zrychluje, v očích mě začínají pálit slzy. Vběhnu do koupelny. Svléknu se a pustím sprchu. Dýchám rychleji a rychleji a najednou začnu neovladatelně brečet. V hlavě si říkám, nech toho, nech toho! Nebreč sakra. Ale mé tělo mě neposlouchá, brečí a brečí a zkuhrá. Vydávám takové zvuky, že sama sebe nepoznávám. Doufám, že puštěná sprcha to přehluší.

Nemůžu se nadechnout. Nemůžu popadnout dech. Je to tady? Umírám? Konečně budu mít klid? Prosím, ano!


A pak nic. V hlavě mám vymeteno, jsem jako omámená. Bolí mě hlava a celé tělo mám unavené. Vylezu z vany, utřu se. Vlezu do pyžama, ani si nevyčistím zuby a jdu spát. Na nic jiného nemám sílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. března 2020 v 13:03 | Reagovat

Někdy je brečet úlevné. Prostě to všechno pustíš ven. Sedíš ve sprše a brečíš. 20 minut, půl hodiny, jak dlouho chceš. A pak najednou zjistíš, že už ani nechceš brečet a nemáš co. A to je moc fajn pocit. Proto si brečení nezakazuju, prostě to pustím.

2 - - | E-mail | Web | 8. března 2020 v 13:44 | Reagovat

[1]: Je to úlevné, o tom žádná, člověk se vybrečí a dostane ven všechno to špatné. Aspoň na chvíli. Horší je situace, když to člověka popadne na veřejném místě a není moc kam se skrýt.

3 Eliss Eliss | Web | 8. března 2020 v 16:42 | Reagovat

Deprese jsou to nejhorší svinstvo, co člověka může potkat. Přeji ti hodně síly, bojuj, hlavně to nevzdávej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama