Je mi blbě.

28. března 2020 v 16:44 | - |  Mé depresivní kecy
A to hodně. Sotva vstanu z postele ráno.

Ale ne fyzicky. Ale psychicky.

Jsem v bytě se spolubydlícími. V neděli za mě rozhodl osud a nezůstala jsem doma u rodičů na homeoffice. Ale vrátila jsem se do svého pokojíka ve velkoměstě, kde jsem teď uzavřená.

A jak rozhodl osud? Nu, zapomněla jsem si vzít k rodičům nabíječku na pracovní notebook.

Stejně bych se u rodičů zbláznila. Ale šílím i tady. Je to těžké být jen sama se sebou a se svými depresivními myšlenkami. Občas se jdu pobavit se spolubydlícími, ale většinu dne jsem zavřená v pokoji a pracuju.

Stresuje mě teď spousta věcí. Dění venku. Pak stůl, který jsem si koupila ve slevě za 999 Kč ve Scontu, ale nejde pořádně poskládat, protože mi poslali jednu desku blbou. I když dle všech mých rádců na sociálních sítích jsem prostě jen blbá já a poskládala jsem to špatně. To člověku s úzkostmi přidá na seběvědomí!

A stále se to zhoršuje. Tenhle článek jsem našla v rozepsaných, nějak jsem na něj zapomněla, a teď, když mi je blbě, mi přišel vhod. Stále jsem tu sama, a je mi smutno a říkám si, že jsem měla zůstat doma. Nebo lépe řečeno, měla jsem si dojet pro nabíječku k noťasu, abych mohla pracovat, a hnedka se vrátit domů.

Teď už to nejde. Cítila bych se nezodpovědně. Máma má problémy s tlakem a další zdravotní problémy, a co kdybych se cestou domů nakazila a všichni by to ode mě chytli? To si netroufám.

Máma mi občas napíše, nebo ségra. Ale chybí mi kontakt s mou rodinou, s přáteli. Jsem sice introvert, ale nechci být takhle sama. Mám ponuré myšlenky a jsou horší a horší. Co když takhle nakonec skončím? Do konce života se budu cítit takto osamělá a nebude nikdo, komu bych mohla zavolat. Stejně jako teď.

Mám strach. A pláču... a pláču.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama