Jak si odvyknout?

8. března 2020 v 18:50 | - |  Mé depresivní kecy
Jak si odvyknout, když jste byli zvyklí na něčí každodenní přítomnost? A když ne přítomnost, tak aspoň komunikaci přes zprávy? Co má pak člověk dělat, když najednou toho druhého ztratí? Když mu napíše, tak dostane za pár hodin odpověď, z které cítí, jak je nežádoucí? Jak se má člověk pohnout dál, když je najednou sám?



Možná kdybych měla přátele, kteří by tu stáli při mně, když potřebuju, snášela bych to všechno lépe. Jenže na mě tak nějak nikdo nemá čas. Teď to pociťuju naplno.

Zítra jdu k psycholožce, jelikož už ty úzkostné stavy nezvládám. Zažívala jsem je ještě před rozchodem, vlastně s nimi žiju tak nějak od puberty asi, ale teď je to horší a horší. Nevím co si počít. Nevím, co od života chci. Neznám samu sebe, nenávidím svět a všechny lidi na něm. A nejradši bych ležela v posteli v klubíčku do konce světa. Nebo spíše do doby, než bych pomřela hlady a žízní.

Moji noví spolubydlící se chtějí přátelit. Asi. Dneska máme mít prý seznamovačku, vůbec nevím, co od toho čekat. Každopádně zítra vstávám v pět, tak se mi nechce. Nechce se mi být s lidmi a tvářit se šťastně a vesele.

Chtěla bych obejmutí, chtěla bych slyšet, že to bude dobrý. Ale toho se nedočkám.

Je mi tak děsně na nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama