Byla jsem V síti.

7. března 2020 v 18:58 | - |  Téma týdne
Doufám, že se něco změní. Doufám, že ten projekt pomůže. Doufám...

Byla jsem dnes v kině na dokumentu V síti. Docela jsem se bála na to jít. Kdo ví, co tam uvidím? Bude to humus, pobliju se?

Byl to humus, ale nepoblila jsem se. Bylo mi chvílemi do pláče. A nechápala jsem.

Prostě jsem to celé nechápala. Jak to, že se něco takového děje? Jsou ti lidi normální? Proč to dělají?

Vzpomněla jsem si sama na sebe, když jsem byla v tomto věku. Zrovna se rozjížděl Dobyvatel, tuším. Vždy, když jsme šli ve škole na počítače, tak jsme ve volné chvíli hráli tuto vědomostní hru. Byla tam také chatovací místnost, která se jmenovala seznamka. Do teď si pamatuju to svrbění v prstech, když jsem myší najela na tu místnost a vstoupila. Bylo to něco zakázaného a tajuplného.

Na té seznamce byla spousta lidí jak mého věku, tak starších. Bavili se na hromadném chatu, nebo si tajně písmenkovali v soukromých místnostech. Chodila jsem tam pak s kamarádkou často. Ne proto, abychom se seznámili s nějakým klukem a randili, tedy aspoň já ne. O úmyslech mé kamarádky by se dalo spekulovat.

Já byla naštěstí co se týče kluků opožděná a vůbec mě nějak nezajímali. Ale byla jsem na jednu stranu zvědavá a ráda jsem si povídala. V realitě jsem neměla moc přátel, ale tam jsem jich mohla získat desítky, stovky! Jak vzrušující!

S kamarádkou jsme založily společný email, na který nám sem tam někdo poslal fotku. Tehdy, v těch cca 12 letech jsem poprvé viděla penis nějakého starého chlapa. To prostě chceš, meh.
Pamatuju si, jak jsem byla zhrozená a říkala jsem si, jak se tohle sakra může někomu líbit, dyť je to odporné! Chvíli jsme zvažovala, zda třeba nejsem lesba, když mi to přijde odporné. Naštěstí kamarádka byla stejně znechucená jako já.

V té době ještě nebyly chytré telefony, což bylo mnohem jednodušší. I kdybych chtěla, neměla bych možnost někomu neznámému posílat své fotky, protože jsem jednoduše neměla jak. Ale vždy jsem byla docela strašpytel, takže když jsem jen naznala známky toho, že ten člověk začíná mít nějaké "nadržené kecy", blokovala jsem. Díky bohu za to.

Ten dokument ve mně probudil spoustu vzpomínek na tohle období na dobyvateli. Když jen pomyslím na to, že dnes má téměř každé dítě v tomhle věku chytrý telefon, může si fotit selfíčka do alelůja, může komunikovat kdoví s kým, jde mi mráz po zádech. A není to jen vinou rodičů, ti dospělí chlapi (a ženy), by sakra měli mít rozum a nechat ty děti na pokoji.

Jsem z toho znechucená. Mám strach, říkám si, kdo ví, kolik dětí tohle zrovna prožívá? Je mi z toho fakt na nic. Ale jsem ráda, že jsem to viděla, jsem ráda, že ten dokument vznikl a doufám, že se na něj podívá, co nejvíce lidí a dostane se tohle nebezpečí do podvědomí. Třeba ty děti, kterým se to děje, dostanou odvahu a promluví o tom s dospělým. Třeba. Těžko říct.

Před pár měsíci jsem viděla dokument o holčičce, kterou unesli před mnoha lety v Portugalsku v letovisku pro turisty. Byl to nejvíce medializovaný případ a přesto tu holčičku nikdy nenašli. Rodiče ji stále hledají, a tehdy jsem měla podobné pocity. Nějaká paní tam říkala, že jen v Británii je přes 2 000 nezvěstných dětí. To je šílené číslo.

Jak můžou být děti sakra v bezpečí? Tenhle svět je tak hnusný. Ať se bude rodič snažit sebevíc, ať bude s dítětem mluvit sebevíc, je těžké ho před vším ochránit. Někteří lidi jsou prostě zrůdy a neštítí se ničeho...

Nechalo to ve mně hluboký zážitek, negativní. Dlouho se o tomhle tématu mlčelo. Dyť se to dělo, už když jsem já byla na základce, a to je nějakých osm let zpátky!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 serotonin serotonin | E-mail | 8. března 2020 v 1:21 | Reagovat

Dnes jsem rád, že jsem zažil svět bez internetu, bez chatu a Facebooku, a namísto mailů jsme psali, někdy kopírovali a utráceli za známky.

Ty věci jsou dobré. (Nelze vyčítat autům že zabíjejí lidí a letadlům, že padají).
Ale když jsme je neznali tak nechyběly.

2 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 8. března 2020 v 7:58 | Reagovat

Poutave, zajimavé a hezky napsané. Skvělé čtení! :-)

3 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 8. března 2020 v 8:40 | Reagovat

Dokument jsem zatím neviděla, jen spoustu ukázek. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak je. Pamatuju si, že kdysi (to mi mohlo být tak kolem těch dvanácti) jsem jednou někomu poslala svojí fotku. Bez obličeje. Poprvé a naposledy.

4 ajtakem ajtakem | 8. března 2020 v 8:54 | Reagovat

[3]: to chápu. Já jsem ráda, že jsme byli chudší a neměli foťák, protože když tak nad tím přemýšlím, těžko říct, zda by se někomu nepodařilo mě překecat. Oni ti predátoři jsou docela manipulativni. :-(
Dnešní mládež to má podle mě o dost těžší.

[1]: to věřím, ono bez těch věcí je často lépe. Člověk se na nich rychle stane závislým a pak může propadat až depresím.(vlastní zkušenost) Každopádně pamatuju časy, kdy jsem taky behavala kupovat známky. :) S pár supr lidmi jsme si i v dnešním moderním světě posílali psaníčka. :)

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. března 2020 v 12:49 | Reagovat

Ta holčička, o které mluvíš je Madeleine McCann a dodnes se neví, co se jí stalo. Veřejnost se na základě nesrovnalostí ve výpovědích všech zúčastněných přiklání k názoru, že jí zabili její rodiče, ať už omylem, nebo záměrně a pak se snažili její tělo schovat a hrát únos. Hodně toho najdeš tady: https://twitter.com/akrasiel_angel
Je to fakt zajímavé, na tom twitterovém účtu je odkaz na blog, kde si autor dal tu práci srovnávat všechny výpovědi a hledat v nich logickou dedukcí lži a nesrovnalosti.

6 - - | E-mail | Web | 8. března 2020 v 12:57 | Reagovat

[5]: Ano, to je ona. Nechtěla jsem jí přímo jmenovat, zmínila jsem ten dokument proto, že tam bylo řečeno to šílené číslo zmizelých/unesených dětí. Ten dokument mě celkově hodně zasáhl, jelikož je tam zmíněno více ošklivých věcí, které se prostě denně dějí dětem po celém světě. A nikdo to v podstatě neřeší, nikdo o tom nemluví. Je to depresivní, ale když se o tom nemluví/neví, neznamená to, že se to neděje, bohužel.
Každopádně děkuji za komentář a za zdroje. :)

7 Eliss Eliss | Web | 8. března 2020 v 16:37 | Reagovat

Viděla jsem trailery na tento dokument, a na jednu stranu se na něj těším, ovšem na tu druhou... Chlapi jsou fakt někdy neskuteční úchyláci, ale je to bohužel asi dáno i dobou...

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. března 2020 v 11:14 | Reagovat

Doufám, že na tu verzi pro děti od 12 let vyrazí všechny základky.

9 Tess Tess | Web | 10. března 2020 v 11:51 | Reagovat

Já si vzpomínám na své mládí. Byla jsem tlustá, neoblíbená a vysmívaná. Představa, že mi na internetu nějaký padesátiletý úchyl začne říkat, jak jsem krásná, zobala bych mu z ruky. A takových je myslím víc. Holky, co o sobě pochybují a najednou jim někdo říká, jak jsou nádherné...A pak ti ten hnusák v dokumentu řekne, že to není jeho problém, že je to problém těch holek...

10 Nikky Nikky | E-mail | Web | 11. března 2020 v 6:40 | Reagovat

Priznám sa, že na tento dokument sa "teším". No, teším, tiež ma to vráti do veľmi veľa spomienok, približne v tomto, ale hlavne v trochu vyššom veku som tiež bola v sieti a o prekročila som tie hranice veľmi veľakrát, až sa osobne čudujem, že to nedopadlo horšie. Možno to bolo aj tým, že internet bol v plienkach, mobilné telefóny bez farebných displejov, tak aj odvaha tých mužov bola asi ešte menšia. Neviem.
Každopádne o dokumente som už s Vítom a Bárou a aj dievčatami videla strašne veľa rozhovorov a backupov, takže budem rada, keď to uvidím celé. Otázne je, aké pocity to vo mne vyvolá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama