Příběh o věčné naději

4. února 2018 v 22:20 | -

Dnes jsem přečetla tuhle povídku. Zfilmovaná verze je skvělá, to řekne kde kdo, ale originální verze od pana Kinga je něco mega. Pak mrknu na blog a vidím tohle téma týdne. Ještě jsem na tomhle blogu nepsala článek na téma týdne, tak snad to nebude moc velká katastrofa. Ale k tématu - v téhle knize hraje naděje velkou roli a po přečtení jsem cítila něco jako inspiraci. Inspiraci, že můj život není v háji, a že bych se měla držet toho, čemu věřím. Že bych měla mít naději.


Je to zvláštní, většinou mám z Kingových knih záporné pocity, je mi během čtení ouzko či smutno. Příběhy jsou to vždy skvělé, ale prostě jejich čtení doprovází tyhle pocity úzkosti. Většinou. Při čtení knížky Čtyři roční doby jsem zatím žádný takový pocit neměla. Dnes jsem stihla přelouskat nějakých 110 stránek, první povídka z těch čtyř se zabývá problematikou věznice Shawshank. Myslím, že mnoho lidí zná film Vykoupení z věznice Shawshank, pro který byla právě tato povídka předlohou. Film má skvělé hodnocení, na CSFD je dokonce v žebříčku na prvním místě. Možná se tomu těžko věří, ale knižní předloha je ještě lepší.

Ale k tématu týdne. V knize je hlavním hrdinou jistý bankéř Andy, který je poslán do výše zmíněné věznice, aby si odpykal doživotní trest za vraždu své manželky a jejího milence. On je však nevinný. A má naději, že se z věznice dostane, a taky že se mu to po doooosti letech podaří.

Po přečtení této povídky mě tak nějak pohltila zvláštní nálada. Chvíli jsem jen seděla, držela knížku v klíně a přemýšlela. Když on tak urputně věřil v to, že se dostane z vězení a vrátí se zpět do normálního života, proč bych já nemohla věřit ve své sny? Je snad jednodušší utéct ze střežené cely, než jít si za svým dětským snem?

V knize je i jistá statistika. Bohužel si nepamatuji a momentálně se mi nechce listovat, jak to přesně bylo. Ale je tam jistá statistika, že za x let se podařilo úspěšně uniknout asi deseti lidem.

Andymu se to podařilo. Protože měl naději a věřil ve svůj cíl.

Proč bych já nemohla udělat něco podobného? Já a další hromada lidí? Prostě nevzdávat se, věřit, že zvládnu, co jsem si zamanula. Lidé by neměli ztrácet naději. Myslím, že právě naděje je jedna z věcí, který utváří lidský charakter. Pokud nemáme naději pro námi důležité věci, co potom máme? Jak se potom má člověk zvládnout hnout z místa a neutápět se v minulosti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama