Šútovský vodopád, Chata pod Chlebom

8. září 2017 v 12:58 | - |  Erasmus
Byla sobota večer a já s kamarádkou jsme hledaly místo, kam se o neděli vydat. Nakonec jsem našla zajímavou trasu. Bylo rozhodnuto, vydáme se kouknout na vodopád!
Našim cílem byl Šútovský vodopád, Hromové a Chleb, z Chlebu jsme chtěly dojít ke Snilovskému sedlu a odtamtud se vrátit po zelené značce k Chatě pod Chlebom a zpět do Šútova na autobus.


Vyjely jsme z Martina autobusem kolem sedmi ráno. Do Šútova trvala cesta něco málo přes půl hodiny. Vystoupily jsme na zastávce, od které vedla cesta přímo k vodopádu.


Už ráno počasí vypadalo pochroumaně, schylovalo se k dešti. Ale když jsme vystoupily z autobusu, sluníčko svítilo a já už naivně myslela, že nás čeká krásný slunečný den.


Nechaly jsme se vést modrou značkou. Cesta byla pohodová. Nejprve jsme šly po alsfaltce, až u jedné chaty jsme přešly na lesní cestičku. Bohužel, jméno chaty jsem si nezapamatovala a při hledání na internetu se mi ji nedařilo najít. Každopádně vedl k ní takovýto můstek! Kamarádka čekala u mostku, zatímco já šla k chatě. Zrovna tam nějací ubytovaní hosté měli snídani. Díky bohu bylo otevřeno i pro veřejnost, takže jsem si tam mohla dokoupit něco k pití. (S sebou jsem měla jen něco málo přes půl litr, což by mi na celodenní štreku nestačilo!)


Cestou nás doprovázely naučné tabule, myslím, že jich bylo celkem šest. Na každé bylo tradičně popsáno něco o místě, jakou faunu a flóru zde můžeme nalézt a podobně. Upřímně, moc jsem si je nepročítala, hlavně proto, že začalo pomalu poprchat, takže jsem chtěla být co nejdřív v cíli. Kamarádka si je však všechny poctivě přečetla!


Pršelo čím dál víc, nad hlavou se nám však tyčili mohutné koruny stromů a déšť k nám pronikal jen lehce. Podél cesty tekl celou dobu potok. Myslím, že i v pařáku by tahle cesta byla docela příjemná a osvěžující.
Narazily jsme i na menší studánku, voda z ní nebyla vůbec špatná! :) Při velkém suchu však pramínek neteče. Mí rodiče šli stejnou cestou asi o týden později a voda nikde.


Konečně jsme tedy došly k vodopádu! Voda padala z výšky 38 metrů a pohled to byl opravdu skvostný. Nemohla jsem se vynadívat. Voda byla ledová, nějaký odvážný pán shodil triko a dal si sprchu. Byla mi zima i za něj, přece jen stále poprchalo a bylo chladno!

U vodopádu jsme si chvíli poseděli. Vládla tam uklidňující atmosféra. Člověk úplně zapomněl, že je škaredě, že je chladno, že ho zítra čeká zas práce a že se blíží konec prázdnin. Prostě jsem tam jen seděla a užívala si ten okamžik. Bylo to úžasné.



Samozřejmě jsem se s ním musela taky vyfotit! :D


Když jsme se dostatečně pokochaly, vrátili jsme se kousek k rozcestí a pokračovaly dál po modré značce. Tentokrát nás čekal příkrý výstup do pořádného krpálu!
V této části výstupu jsem zjistila dost nepříjemnou věc - můj zadní foťák na mobilu je na houby! Nezbývalo mi, než fotit předním foťákem, což není zrovna nejlepší způsob dokumentace, někdy jsem ani neviděla, co fotím a ve většině případů jsem měla na fotce navíc jednu ruku...

Vtipné bylo,že já jsem se v některých úsecích pomalu plazila s vyplázlým jazykem a kamrádka si šla na pohodu a chroupala do toho jablko.


Stále jsme šly lesem, takže jsme docela unikaly dešti. Bohužel, pak nás čekalo několik kilometrů přes rozlehlou louku. Tady jsme zmokly fakt hodně... Kvůli tomu jsme si i náš výlet zkrátily. Došly jsme k Mojžíšovým pramenům, kde jsem si omyla nohy - měla jsem je totálně od bláta. A pak jsme pokračovaly hned dál k Chatě pod Chlebom. Když jsme došly na Kopiská, ptala jsem se pro jistotu ještě kamarádky, jestli si to nerozmyslela a přece jen nechce splnit náš prvotní plán. Ale ta mě jen probodla nenávistným pohledem. Ale já přece nemůžu za to, že se to počasí tak rapidně zkazilo! :(
Nemohla jsem už ani pořádně fotit, jak pršelo. U Mojžíšových pramenů se stala ale úžasná věc. Zničehonic jsme se kolem objevila hustá mlha. Úplně nás obklopila. Chvíli jsem tam jen tak stála a sledovala, jak se pomalu rozlévá přes celou krajinu. Nikdy dřív jsem nic takového neviděla.


Tady vznikl můj nový rekord - nejvýše kam jsem kdy došla! :) 1446 m. n. m.

Na louce, v tom dešti, jsem se stejně zastavila, abych pořídila pár fotek těch výhledů. Byl to nádherný pohled.


A cestou zpátky jsme si pochutnaly na hromadě výborných borůvek! U chaty pod Chlebom jsem plánovala dát si něco na zub, ale kvůli tomu lijáku tam bylo plno. Nemohli jsme se tam ani schovat, ani blbý čaj si dát, prostě nic. Tak jsme se vydaly po zelené turistické značce dolů a došly až do Šútova na autobusovou zastávku. Celé promáčené, promrzlé, hladové a s bolavýma nohama, ale stálo to za to! :)
Celý tenhle okruh nám trval asi kolem šesti hodin, cca 17 km.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama