Kingova holčička

20. září 2017 v 21:51 | - |  Co právě čtu

Před pár dny jsem se po dvou měsících opět vydala do knihovny. Rozhodla jsem se (na popud bráchy), že si přečtu něco od Stephena Kinga. Volba byla jednoduchá - už nějakou dobu mě lákala kniha s názvem Holčička, která měla ráda Toma Gordona.

Knížka je maličká, má necelých 200 stran. Za normálních okolností bych ji přelouskala za den, možná dva. Teď mi to ale nějakou dobu už trvá - musím chodit na brigádu, do školy a navíc byla pouť.
Momentálně jsem na 138 stránce, předpokládám, že během volného zítřka knihu dočtu. I když se mi ji moc dočítat nechce, je skvělá!
Stále jsem čekala, že to bude kniha, která bude nahánět děs a hrůzu. Ale není to úplně tak, přestože nese označení horor. Skutečně jsem se u ní teda ještě nebála (co není, může být! :D), spíš jsem měla pocit zoufalství, který z knihy plyne, když hlavní hrdinka prožívá krušné životní chvíle.

O čem to teda vlastně vůbec je?
Hlavní hrdinkou je devítiletá dívenka, která miluje Toma Gordona, což je nějaký baseballista - omlouvám se, ale v tomto sportu se skutečně nevyznám! Dívenka baseballem žije a myslím, že v mnoha chvílích ji Tom neskutečně pomohl.
Trista, tak se jmenuje, jde s bráchou a s mámou na výlet. Celou cestu lesem se ti dva hádají, jelikož Tristini rodiče jsou rozvedení a její bratr to špatně nese - chtěl by být u táty, kde měl skvělou školu, nikdo ho nešikanoval a byl uznávaným členem počítačového kroužku.
A co se nestane, Trista už toho má plné zuby a přestože na ně volá, že si potřebuje odskočit, nevšímají si jí. Kašle tedy na ně a jde si bokem skočit za strom vykonat potřebu, jenže jak tak jde a koumá, aby na ni nikdo neviděl, ztratí se. A o tom je celá kniha, o ztracené dívence, která bloudí lesem a snaží se najít cestu domů.

Můj skromný názor na tuto knihu je jednoduchý - prostě je super! Ze začátku jsem byla zvědavá, nevěděla jsem, co mohu od Kinga čekat. Dokázal do detailu popsat všechny možné útrapy a nástrahy, které dívku v lese potkaly. Ať už se jednalo o zvracené či "běhavku", o hladovění či o neskutečnou žízeň. Ale mimo tyto fyzické potíže popsal i ty psychické, kdy dívku pohltí obrovský strach a ty s ní prostě musíš soucítit. Musíš si prostě říct, díkybohu, že nejsem na jejím místě. Nutí tě to číst dál, abys věděl, zda se z toho dostane, abys věděl, co jí to po tajnu sleduje.
Moc se mi líbilo, když se tam objevilo její "zlé já". Zlé myšlenky, které ji doprovázely a vrhaly jí nemilordsnou pravdu do tváře, myšlenky, se kterými musela po celou dobu bojovat, jako by už tak nestačilo, že je sama, ztracená a hladová.

Knihu bych rozhodně doporučila! Sama jsem zvědavá, zda se mi budpi líbit i další autorova díla. Původně jsem si chtěla přečíst Prokletí Salemu, ale nakonec si napřed připomenu dětství a přečtu si první díl z Kronik Světakraje. :)

EDIT: Knížku jsem dočetla a ten konec! Ten KONEC! Všichni brečeli, tak jsem skoro taky brečela. Nesnáším, když lidi kolem mě brečí a je jedno, jestli v realitě, nebo v knize nebo ve filmu, prostě kdekoliv.

Byl to obyčejný medvěd, nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama